3 Nej hudební zážitky – Splynutí se zvukem, Absolutní ticho a polonahé Skotky

Dalibor Neuwirt beatboxuje na mikrofon v odrazu světla aury...

1. Splynutí – absence polarity hráč-nástroj

„HMOTNÝ SVĚT? COŽE?! CO TEN TU DĚLÁ? Tento pocit jsem zažíval v době, kdy jsem hrál na didgeridoo asi rok. Nořil jsem se hluboko do hry tak, že jsem zapomněl na vše okolo. Přestal jsem vnímat prostor a dostal jsem se do lehké formy tranzu. Vnímání se omezilo pouze na chvění a zvuk, oči zavřené. Později dostávám pocit, že už nehraji já. Hra probíhá sama, nezávisle na mě. Jakékoli řízení se odpojuje. Stávám se samotnou hrou. Hra plyne jako řeka, a já se stávám to řekou. Už tam není rozdíl…

Pocit bytostného udivení, který mám, když po hodině cyklické hry otevřu oči je: REALITA?! COŽE?



2. Absolutní ticho – 
22.11.2012 – Místogalerie

V magické datum nejkoncentrovanější koncertní zážitek. Po třiceti minutách kontinuální hry otvírám oči… v publiku, a vůbec všude v celém podniku Místogalerie (!) je ticho takové, že slyším padat padající špendlík. Dlouhé a poklidné ticho, která trvá. Jsem tím tichem šokován. Tiše setrvávám. Nevím co mám dělat. Čekám tedy 5 minut. Ticho stále trvá, hluboké a silné. Desítky diváků jsou v meditaci a mají zavřené oči, jsou hluboko v sobě…

To ticho bylo tak hluboké, že jsem netušil, jak s ním naložit. Na dalších deset dlouhých minut jsem se schoval za plentu, do skladu mezi mošty a piva, než ticho doznělo… 

Po téměř dvaceti minutách absolutního ticha jsem uslyšel několik ruchů a šelestění, kdy se většina lidí probrala z hlubokého hudebního tranzu. A až pak jsem si vzal slovo, neb předtím ho mělo to silné ticho…


3. Polonahé ženy se mi otíraly o Kládu – Únor 2012 – Skotsko

Byl jsem zdrcený a zklamaný. Dva týdny ve Skotsku, osobní krize. Obyvatelé dvou největších skotských měst pouliční hudbu ignorovali, ať byla jakákoli, ať už má či cizí. Po dvou týdnech jsem se přes couchsurfing dostal k jednomu obzvláště povedenému hipíkovi, který mi poradil, že v celém Skotsku existuje jediné místo, které je zlatým dolem pro každého muzikanta. Jednalo se o jednu malou uličku v Glasgow…


O pár dní později jsem tam hrál.


Po kluzkých dlaždicích tam klopýtaly skotky, v chladu a v únorové zimě. Jako naschvál, některé z nich měli vysoké podpatky, které jim zapadávaly do škvír v chodníku. V jeden moment jsem viděl jak jedna z mladých skotek dopadla na mokrou zem. O chvíli později dokonce spadly tři přes sebe, a to už jsem se musel smát, když se podnapilé snažily přelézt sami sebe. Neúspěšně. Tyto ženy byly tak málo oblečené, že byste si je spletli s lehkými děvami. Klopýtaly za svými mládenci, kteří se opíjeli a radovali z pátečního večera.
Davy mladých skotů v úzké uličce proudili kolem mě a mého klobouku, který nasával dešťovou vodu tekoucí po chodníku. V mé didgeridoo hře zněl rytmus a akce. Do klobouku začaly padat mince vysokých hodnot. Některé hloučky mladých lidí se zastavovaly a tančily těsně přede mnou. Házeli mince, motivovali mě skandováním. Další klopýtající a na zem padající skotky. Kdo by řekl, že tohle byl jen začátek!



Po půlhodině mé hry se přiblížila pětice mladých, krásných… a rozvášněných dam. Byly téměr v plavkách, byť byla únorová noc. Nadšené mojí hrou mě obklopili a začali kolem mě, v těsné blízkosti, tančit. Cítil jsem, že nemají žádné zábrany. Nevěděl jsem si rady. Cítil jsem se jako hudební gigolo. Zůstal jsem u toho, co jsem do té doby dělal. Pokračoval jsem ve svém australském představení. Jedna z hloučku dam, zrovna ta nejvíc sexy (díky bohu za to!) se rozhodla to rozjet ještě blíže. Sexy Skotka p
řekročila mé vibrující didgeridoo a stoupla si těsně přede mě, tak, že bych se jí mohl dotknout.. a začala nad mým ridem tančit. Místy se o něj otřela svými stehny, jen ledabyle, v rauši jejího vlnění. Tanec u tyče byl nahrazen tancem u didgeridoo. Uf, říkal jsem si. Byl jsem celou situací natolik zaskočen, že jsem nebyl schopný ničeho… a tak jsem prostě hrál dál! 


Naštěstí vše dobře dopadlo. Sexy Skotka se vyvlnila a rozjetá pětice mladých ženštin zamířila o bar dále. 

Z výdělku jsem žil další dva týdny.


Nikdy bych tomu neuvěřil. Kdyby mě v ten moment někdo vyfotil, opravdu bych vypadal jako největší australský gigolo hudebník.


//psáno pro http://www.buskerjam.cz

BLOG hudebníka Dalibora Neuwirta – http://www.djlidu.blogspot.com WEB – http://www.djlidu.cz

Co si o tom myslíš?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s