Let the chaos flow – Nechme chaos plynout

Poslední měsíc můj život ovládl chaos. A taky už jsem dlouho nepsala žádný blog, na co jsem v životě přišla.

No je to asi takto.

Staly se asi dvě věci.

První z nich je, že se dala konečně dohromady moje nová kapela Jinan, což je dobře, protože je to partička lidí, co mě s nimi fakt baví hrát, ale je trošku hard core se potkat. No konečně jsme odehrály první dva koncerty v Brně a ve Zlíně a bylo to bájo.

Brno je moje velká srdcovka. Kavárna Práh. Michal Kosmonaut je ten člověk, kvůli kterému se do kavárny vracím. Je s ním parádní komunikace a Café Práh by si ho opravdu měla hýčkat:-). A díky všem, kteří nás přišli podpořit v této události. Díky, že jsem tam mohla stát s otevřeným srdcem. Díky Lence a Haničce, že přišly a opravdu tam se mnou byly. A díky Verči, že tam se mnou byla jako je vždycky. A také Klárce, která vyfotila tyto skvělé fotky. A nemalé díky kapele Huso za jejich ostrovtip :-).

Druhý koncert se konal ve Zlíně v klubu Bamboo. Bylo to pro mě zcela nové pole a já jsem byla totálně introvertizovaná. Je pro mě vážně těžké mluvit mezi písněmi, protože se všechno tak ozívá, tak mám vždycky pocit, že bych měla říct něco chytrého, ale vlastně mě nic nenapadá. Nicméně mě zachránil náš skvělý basák Michal Procházka. I když nemám ráda kapelový systém, tak musím uznat, že mám teď kapelu. A je to zvláštní, protože už nemusím všechno nést na svých bedrech. Kdybyste náhodou věděli o dobrém místě, kam by se naše muzika hodila, tak se ozvěte Hance Šimkové, která se ujala managementu kapely.

Vy, kdo jste nás neslyšeli, tak můžete zde a taky se můžete přidat na FB.

Druhá věc, co se mi děje, že se cítím trochu divně ve svém těle. Najednou řeším věci, co jsem dřív řešit nemusela a nevím, co si mám o tom myslet. Nevím, jestli mám jít k lékaři nebo je to fáze těla, která časem přejde. A tak zůstávám zmatená. A nejen z toho těla, ale také ze všeho kolem sebe. Divím se volbám a postojům lidí a nevím, kterou stranu mám zastávat. Všechno se teď mění. Ale jaksi pod povrchem. A já ten proces cítím a mám obrovskou touhu se mu poddat, ale současně mám strach, že můj život se změní. A taky že jo. Navíc je kolem mě teď víc lidí, kteří zažívají stejné pocity. Takže buďte se mnou a mluvme spolu. Protože, když z nás jde láska, je to vždycky krásné. Vím, že jsem hodně emocionální, ale je to fajn. Mám pocit, že se mi úplně restartuje nastavení systému a já jsem rozechvělá z toho všeho. V některých momentech mám fakt problém se momentálně potkávat s mužským principem a jak říkám, jsem z toho zmatená.

A tak díky, za to, že jste a čtete tyto řádky.

Vaša Kaj

Reklamy

Novoroční Challenge aneb Umění ke kávě

Tak máme nový rok a my jsme se s Pecanem a Verčou rozhodli, že vás budeme každý týden obšťastňovat uměním ke kávě. Mrkněte na to, co jde udělat, když dostanete zadanou inspiraci někým jiným. Pro mě první věc velký experiment. Popravdě…Nějak jsem se s tím nedrbala, protože je hezký nechávat věci trochu rough. Nemyslíte? Kaj

O tom mít prioritu

Už jsem dlouho nic nenapsala o tom, co se děje.

Momentálně sedím v Hrušovanech u Brna, kam se přestěhovala Verča. A přemýšlím, co říct o tom, co se teď děje.

20161115_093056.jpg

Jedna z věcí je to, že teď nejvíc koncertuju s uskupením Snýoe, které se teď mění. Pořád hledám někoho, s kým spolupracovat, až jsem se rozhodla být hlavně sama za sebe. Nicméně spolupráce s Jirkou Šimkem mě posunuje zase dál v té hudebnosti. A hýbu se i jako člověk. Je zajímavé spolupracovat s někým, kdo mluví jiným hudebním jazykem než vy. A stejně s ním chtít hrát. Člověk se neubrání tomu, že si všechno tady to dohadování mohl ušetřit. Ale jsem v tom. Co když všechny nedorozumění zdokonalují naše bytí? Po dlouhé době jsem taky potkala svoji kamarádku Hanku Šimkovou, která hraje na flétnu a další nástroje. Nikdy jsme spolu nespolupracovaly hudebně. Spíš jsme se potkávaly jako bytosti a sdílely život. A teď po půl roce se zdá, že věci dosedly, kam měly, a my jsme se mohly potkat i hudebně. Takže nás teď můžete potkat tři spolu. Všechno se teprve pomalu utváří a já nevím, kam se to bude ubírat, ale rozhodně jsem viděla, že zrovna tudy právě teď energie teče.

20160918_104220-01.jpeg

Už před nějakou dobou jsem psala o tom, že zpívání je to, co jsem já asi nejvíc. Nebo je to dobrý nástroj, kde je pro mě nejjednodušší cítit svoji duši. Přítomně. A tak jsem ze zpívání udělala svoji největší prioritu. Nejde o to, že to do mého života momentálně nepřináší největší příjem, ale vím, že já chci zpívat. A kdykoli se mám rozhodovat o tom mezi jakými akcemi volit, tak budu volit zpívání. Vím, že tohle mi dává největší smysl. Vím, že tudy by se moje cesta měla ubírat. Takže naše rozhodnutí nesouvisí s výši příjmů, ale s tím, co považujeme za důležité.

20161014_140202-01.jpeg

A taky byl můj minulý týden docela ponurý, protože jsem se dozvěděla, že můj kamarád, se kterým jsme si měli jeden čas hodně blízko, spáchal sebevraždu. Můj systém to vůbec nedokázal pobrat a ani nevím, jestli už to vůbec vzal na vědomí. Pohnulo mi to mým vlastním středem. Ten pocit by se dal pojmenovat tak, jakoby do vašeho auta narazilo auto. A vy nevidíte na svém autě žádné viditelné změny, ale cítíte, že to není to auto, které jste řídili předtím. A tak se teď cítím já. Chápu, že sebevražda je taky volba, jak věci řešit. A můžete zastírat, že to tak není. Ale je to jedno, protože on už tu není. Jsme tu jen my a snažíme se tu věc zpracovat do svého systému. Cítím, že se ve mně něco mění, a nevím co. V nějakých momentech mám takový strach, že bych nejradši všechny své nejbližší nutila, aby mi slíbili, že se jim nic nestane. Ale ve své podstatě tento závazek není možné žádat. Není to možné a já nevím, co s tím mám dělat. Jsme tady na všechno tak strašně sami. A všechno se tak mění. Jak to mám pobrat? A tak to nechávám plynout v sobě a jsem vděčná za to, že s tím můžu jenom tak zůstat.

 

A tak jsem vám chtěla říct, že považuju za důležité vytvářet prostor pro společné bytí. A tento prostor se nabízí teď ve čtvrtek na státní svátek v Café Práh v rámci sametového koncertu. Pojďme spolu jenom tak pobýt. Nepřetláčet se názory. Být v srdci a spolu. Začátek v 19.00. Já tam budu. Informace najdete zde

Doufám, že vy taky :-)

Vaša Kajča Cork

Seven Principles by Kajča Cork

Tak stodenní projekt skončil a já se chytám stébla, co dál. Nechci to zase nechat zemřít. Tak jsem střelila na net Seven principles, které jsem sama upravila. Nejsu žádný zvukový mistr. Ale taky jsem se přihlásila do soutěže slavíka hvězda internetu.

Kdo chcete shlédnite a nebo lajknite a nebo jenom tak buďte. Díky Veronice Biskupové za skeč. Aneb jsme to všichni trochu zjednodušili.

Mám vás ráda

Kajča Cork

Day 82 Kajca Cork Aux Champs Elysées

Ahoj, asi jste si všimli, že někteří svůj 100 denní projekt už dokončili. Jana Jano v tomhle byla asi nejúžasnější. Veronika Biskupová už se taky blíží ke konci. Mě chybí asi 17 videí ještě.

Tahle písnička je velká nostalgie ze školy, o kterou zažádala spolužačka z gymnázia Zuzka. V hodinách francouzštiny jsme zpívali vždycky. Já jsem ze začátku nikdy neuměla pochopit, jak se mi všechny ty slova, co tam ti francouzi píšou, mají vejít do té melodie. Klíčem trochu bylo to, že oni fakt čtou jen skoro půlku toho slova a zbytek se nějak polkne.

Kdo si chcete ještě něco poručit, tak napište. Třeba do komentáře kamkoliv. Já doufám, že si mě vaše zpráva najde. Zatím to tak bylo. :-)

Kaj