O tom mít prioritu

Už jsem dlouho nic nenapsala o tom, co se děje.

Momentálně sedím v Hrušovanech u Brna, kam se přestěhovala Verča. A přemýšlím, co říct o tom, co se teď děje.

20161115_093056.jpg

Jedna z věcí je to, že teď nejvíc koncertuju s uskupením Snýoe, které se teď mění. Pořád hledám někoho, s kým spolupracovat, až jsem se rozhodla být hlavně sama za sebe. Nicméně spolupráce s Jirkou Šimkem mě posunuje zase dál v té hudebnosti. A hýbu se i jako člověk. Je zajímavé spolupracovat s někým, kdo mluví jiným hudebním jazykem než vy. A stejně s ním chtít hrát. Člověk se neubrání tomu, že si všechno tady to dohadování mohl ušetřit. Ale jsem v tom. Co když všechny nedorozumění zdokonalují naše bytí? Po dlouhé době jsem taky potkala svoji kamarádku Hanku Šimkovou, která hraje na flétnu a další nástroje. Nikdy jsme spolu nespolupracovaly hudebně. Spíš jsme se potkávaly jako bytosti a sdílely život. A teď po půl roce se zdá, že věci dosedly, kam měly, a my jsme se mohly potkat i hudebně. Takže nás teď můžete potkat tři spolu. Všechno se teprve pomalu utváří a já nevím, kam se to bude ubírat, ale rozhodně jsem viděla, že zrovna tudy právě teď energie teče.

20160918_104220-01.jpeg

Už před nějakou dobou jsem psala o tom, že zpívání je to, co jsem já asi nejvíc. Nebo je to dobrý nástroj, kde je pro mě nejjednodušší cítit svoji duši. Přítomně. A tak jsem ze zpívání udělala svoji největší prioritu. Nejde o to, že to do mého života momentálně nepřináší největší příjem, ale vím, že já chci zpívat. A kdykoli se mám rozhodovat o tom mezi jakými akcemi volit, tak budu volit zpívání. Vím, že tohle mi dává největší smysl. Vím, že tudy by se moje cesta měla ubírat. Takže naše rozhodnutí nesouvisí s výši příjmů, ale s tím, co považujeme za důležité.

20161014_140202-01.jpeg

A taky byl můj minulý týden docela ponurý, protože jsem se dozvěděla, že můj kamarád, se kterým jsme si měli jeden čas hodně blízko, spáchal sebevraždu. Můj systém to vůbec nedokázal pobrat a ani nevím, jestli už to vůbec vzal na vědomí. Pohnulo mi to mým vlastním středem. Ten pocit by se dal pojmenovat tak, jakoby do vašeho auta narazilo auto. A vy nevidíte na svém autě žádné viditelné změny, ale cítíte, že to není to auto, které jste řídili předtím. A tak se teď cítím já. Chápu, že sebevražda je taky volba, jak věci řešit. A můžete zastírat, že to tak není. Ale je to jedno, protože on už tu není. Jsme tu jen my a snažíme se tu věc zpracovat do svého systému. Cítím, že se ve mně něco mění, a nevím co. V nějakých momentech mám takový strach, že bych nejradši všechny své nejbližší nutila, aby mi slíbili, že se jim nic nestane. Ale ve své podstatě tento závazek není možné žádat. Není to možné a já nevím, co s tím mám dělat. Jsme tady na všechno tak strašně sami. A všechno se tak mění. Jak to mám pobrat? A tak to nechávám plynout v sobě a jsem vděčná za to, že s tím můžu jenom tak zůstat.

 

A tak jsem vám chtěla říct, že považuju za důležité vytvářet prostor pro společné bytí. A tento prostor se nabízí teď ve čtvrtek na státní svátek v Café Práh v rámci sametového koncertu. Pojďme spolu jenom tak pobýt. Nepřetláčet se názory. Být v srdci a spolu. Začátek v 19.00. Já tam budu. Informace najdete zde

Doufám, že vy taky :-)

Vaša Kajča Cork

Reklamy

Seven Principles by Kajča Cork

Tak stodenní projekt skončil a já se chytám stébla, co dál. Nechci to zase nechat zemřít. Tak jsem střelila na net Seven principles, které jsem sama upravila. Nejsu žádný zvukový mistr. Ale taky jsem se přihlásila do soutěže slavíka hvězda internetu.

Kdo chcete shlédnite a nebo lajknite a nebo jenom tak buďte. Díky Veronice Biskupové za skeč. Aneb jsme to všichni trochu zjednodušili.

Mám vás ráda

Kajča Cork

Kajca Cork a její lidský JUKEBOX vás vítá

Ahoj všichni,

ve čtvrtek se stala tragická nehoda mému ukulele a ono vyskočilo z baťůžku z motorky a nepřežilo srážku s autem a je napadrť. Když jsme zastavily, tak jsem to celé oplakala, protože jsme teď spolu byly každý den. Přemýšlela jsem, jak to teď celé udělat. Jak budu pokračovat v projektu a jak využít toho, co už dělám.

wp-1464622311931.jpg

A napadla mě věc, jak by se dala tato situace využít taky k něčemu užitečnému. A tak vás žádám o pomoc při SBÍRCE NA NOVÉ UKULELE PRO KAJČU. Nechci to zadarmo. Chci jenom, aby jste byli toho součástí.

Nabízím se tedy jako LIDSKÝ JUKEBOX. Napište si o písničku na carolinecork@seznam.cz. Udělám ji jako cover speciálně pro vás a bude nést váš otisk. Na oplátku zase něco přispějte na mé nové ukulele na číslo účtu, který vám pošlu.

Další možností je si koupit moji písničku Seven principles, kterou jsem umístila na bandcamp. Je zde stejná možnost si i přát písničku na přání. Výhodou pro vás je to, že lze zaplatit online kartou nebo přes paypal a nemusíte se obtěžovat převáděním na účet. Nevýhodou pro mě jsou stržené poplatky za služby, ale pokud nemáte čas, tak přespějte jakkoli.

No a pak mě taky napadlo využít ty fragmenty ukulele k nějakému šperkařskému účelu, takže kdo máte zájem o přívěsek z ukulele nebo naušnice z ladících kolíků, tak pište.

20160530_074959.jpg

Díky za každý příspěvek a těším se na pokračování našeho nyní společného projektu #100kajcaukulelecover a #kajcacorkjukebox.

 

Kajča

Kajca Cork Day 12+13+15

Ahoj, jelikož mám omezená data na internetu, protože žiju v lese, tak videa nahrávám, až se někam dostanu, takže to, co vidíte každý den jsou pouho pouhé útržky.

Den/Day 12

Ráno trošku kocovina po táboráku. A taky proto jsme zvolili So beautiful. Je to mnohem větší zábava točit s kamarádama, takže díky Jirkovi, Verči a Štefanovi za support.

We were kind of hangovered in the morning because we had a bonfire the previous day. So maybe also that’s why we chose So beautiful by Asa. It is much more fun if you do the covers with friends so thanks to Jirka, Veronika and Stefan for support.

 

Den/Day 13

Byla jsem na kraniosakrální terapii a ponořilo mě to trochu do hloubky. Všechny ty strachy, co v sobě nosíme a tak. Vzpomněla jsem si na Wear it like a crown, která to všechno pro mě vystihuje. To, když se tomu celému dění odevzdéte až na tu nejvyšší příčku pokory a přiznáte, že máte strach a že není potřeba s ním bojovat. Je tak vzrušující, že některé věci ještě nevíme…

I tried craniosacral therapy this day and it put me in my deeps. All the fears what we have inside and so. It reminded me the song Wear it like a crown which describes all of this so precisely. That feeling when you give yourself freely to the process and get to the highest shelf of humbleness and then accept that you have a fear with which there is no need to fight with. It’s exciting to know that some things we don’t know yet…

Den/Day 15

Dva týdny práce je za mnou. Začínám třetí týden. Je až neuvěřitelné, jak rychle to všechno plyne. Dnes jsem poprvé vyzkoušela použít externí mikrofon a asi to tak budu dělat, když budu mít prostor. Je to o něco lepší nahrávka a myslím, že to ještě vypiluju.

Two weeks of work behind me. I’m starting the third week. It is unbelievable how fast it flows. Today was the first time I tried to use external mic and I think I will do that if I have time. It is a little bit better sound and I think I could make it even better.